Možná je mi lépe u zářícího moře
na lavičce ve stínu, kde se tísním sám se sebou
ostatní se vydávají slunci, písku a vodě
nikdy jsme nebyli šťastní ve dvou?
Přibíhají vlny, věční poustevníci
za rohem se obléká chlad do chřadnoucího
hladina lidštější než útěšná slova
rackům je zle a slunce se překlopilo
Vina je nejistá, příliv a odliv
tibetské mísy zvoní o pobřeží
v černobílém filmu s plandavým pásem
žena surrealisty mizí se syrovým masem
Z amplionu k vám mluví mořský veleještěr
klokotá ozvěnou světelných let
nalevo tři okousané čokoládové koláče
nechal si na další milión let
Horko se rozcvičilo, pustilo se do práce
v hlavě mi vyhrává promenádní kapela
zase mi otrnulo, vznáším se s albatrosem
i když ho nevidím, myslím, že tu je