Červené, bílé a modré plachty lenosti
připoutaly mě k lavičce na nábřeží
stádo vodních krav o půl čtvrté v létě
lehce se kymácí, nemotorně nadouvá
Zvířata při povodni slepenými zobáky
zda jsem byl okraden, nebo zůstal dlužen?
Co bylo těsné, zavírá oči před zármutkem
nůž projel mrakem, pláž se vylidnila
Nad hladinou se vyjasňuje spíš než stmívá
vrátit se není kam, dál jen moře
bělošedé cesty z rozdrcených živočichů
vedly mě po hraně k dávnému domovu
Za jakým životem, stárnutím slov
v rostoucím horku znovu se vydávám?
Hodinu po hodině obracím plachty vánku
pro zemi bez moře, po stopách bláznů
Nepadnoucí kalhoty, roztroušené tkaničky
které by nezavázal ani jednorozený
za dveřmi některé z příštích slavností
pípá detektor kovu, vyvřelin a štěstí