I
Další den tiché hrůzy v nulovém městě
na poušti bez poezie, v galerii voskových pajduláků
darmo vystrkovat ruce nad hladinu a doufat
že koleje vyklopí vlak do rozbouřené zátoky
Konec cítění, začátek výbuchů upřímného citu
mír se snaží udržet ve střízlivém stavu
všechno se vrátí na své místo, kromě mrtvol a vraků
nepodstatné šlápoty, omývané přílivem novorozenců
II
Zůstane ve smrkové monokultuře
pod vaječným koňakem modřínů
zavře tlustou knihu, půjde se s ní vycpat
Duše je oplzlá, venkem procházejí netopýři, hluboko v lese
Buď se nechá zajmout, nebo rozplynout
četa vojáků se nepostaví na neplacený odpor
Proseděl takhle celé bedničky
ať ho chladný van zafoukl, kam chtěl
Není vše hotovo, i když ani to nemůže zastavit
Potrestal by se, kdyby měl přestat
s odhazováním hodin do netříděného odpadu
Olympiáda soustředění, zažloutlá noc
výhled na kopaninu a oranici
Na začátku vypadal výlet optimisticky
nechal se okusovat kůrou, mluvil připečeným hlasem
nezapomínal na tlustou čáru před přítomností
III
Není to sen, láva rozlitá po dvorku
Je to jedlé, opravdu
Čekám někoho k večeři
ještě na nic nepřišly znakovou řečí
Jsou jedlé, opravdu
žádají o třetinu více než pohovor
hlavy z mastných krámů, dojidla
máme se držet za ruce a naříkat
Ve snaze obelhat závory s kukaní
přišel, zemřel, odešel, vrátil se
pokaždé špatně při těchto osudovostech
Rodící plochy vržou v aktovce
konečně les, konečně nanebevzetí!
Přežívá v hrůze u dětské lékařky
sestoupila z mlčenlivých polí na korbu